|
Jaké jsou základní myšlenky teorie evoluce?
Existují důkazy pro existenci inteligentního projektu ve vesmíru?
Teorii evoluce je možné rozdělit na dvě části: mikroevoluci a makroevoluci.
Mikroevoluce se zabývá malými změnami v rámci druhu, které tomuto druhu
umožňují lépe se přizpůsobit prostředí. Tento proces je dobře doložen vědeckými
fakty a není v rozporu s křesťanským chápáním reality. Makroevoluce tvrdí, že
pomocí rozsáhlých genetických mutací se jeden druh může vyvinout v jiný, takže za
dlouhou dobu se z ryb může vyvinout hmyz, ptáci a savci. Tato myšlenka také
naznačuje, že veškerý život se vyvinul z jednoduchých chemických sloučenin, a
tedy veškeré živé organismy jsou výsledkem působení přírodních procesů, aniž by
byl potřeba nějaký stvořitel.
Makroevoluce ve svém extrémním výkladu zpochybňuje tradiční křesťanské
smýšlení. Občas se říká, že Bůh se rozhodl stvořit život pomocí evoluce, ale
dnes máme k dispozici stále větší soubor vědeckých i filozofických důkazů,
které makroevoluci silně diskreditují. Tento článek ony důkazy stručně shrne.
Stvoření vs. evoluce: původ života
Za prvé se vynořuje otázka, jak vůbec začal život. Teorie makroevoluce
vysvětluje, jak je možné, aby se z jednoho druhu vyvinul jiný, ale nedokáže
vysvětlit, jak přeskočit o neživé hmoty k živé, či z nevědomí k vědomí.
Makroevoluce nedokáže zodpovědět dvě otázky. Za prvé, molekuly DNA, které
uchovávají genetický kód živých organismů, jsou i u nejjednodušších forem
života nesmírně složité. Odkud se vzala první „injekce“ genetických informací
nezbytných pro život?
Druhý otázka se soustředí na jev zvaný nezjednodušitelná složitost. I ty
nejjednodušší organismy obsahují vysoký počet různých složitých komponent,
které musejí být všechny v organismu přítomny, aby mohl žít. Kdybychom
kteroukoli složku odstranili, organismus by se nedal označit za živý. Stavební
jednotky živých organismů jsou složité a nejsou nezávislé. Jak se mohly tyto
složky poskládat samy od sebe, pokud neexistoval život?
Druhou velkou překážku pro makroevoluci představují fosilní nálezy. Teorie
tvrdí, že pomocí genetických mutací probíhajících během dlouhého času se z
jednoho druhu postupně vyvine jiný. Pokud by tomu tak bylo, očekávali bychom,
že ve fosilních nálezech z různých období evoluce najdeme celé spektrum druhů.
Fosilní nálezy ovšem neukazují vývoj života od jednoho druhu k jinému. Naopak –
až nápadně chybí fosilie druhů, které by byly mezistupni evoluce. A navíc ani
dnes nenacházíme biologické druhy, které by byly mezičlánky samy o sobě. Problém
nedostatku důkazů pro přechodné druhy je znám jako problém chybějících článků.
Stvoření vs. evoluce: geologie a historie Země
Makroevoluje je považována za velice pomalý proces, při němž dochází k náhodným
mutacím, které se stabilizují až po dlouhém čase. Rozvoj geologie a dalších věd
studujících Zemi ovšem ukazuje, že časové okno, v němž na Zemi mohly existovat
podmínky vhodné pro evoluci, se stále zmenšuje. Mnohé makroevoluční výklady
musely být zamítnuty právě proto, že čas potřebný pro vývoj druhů nestačil k
tomu, aby vysvětlil rozmanitost života, jak ho vidíme dnes.
Stvoření vs. evoluce: závěr
Zatímco teorie mikroevoluce je obecně přijímána, o otázce makroevoluce se stále
intenzivně debatuje. Během posledních patnácti let se vědecký názor začíná stále
více stavět proti darwinismu. Složitost a zjevný inteligentní plán v živých
organismech není možné vysvětlit čistě přírodními mechanismy a problém toho,
jak vůbec život vznikl, zůstává pro vědce nezodpovězenou hádankou.
Navíc kromě obrovských praktických a teoretických obtíží spojených s
makroevlucí nemá makroevoluční teorie podporu ve fyzických důkazech
představovaných DNA a fosiliemi. Existující důkazy, jak se zdá, ukazují na to,
že různé druhy byly odlišné od samotného počátku.
S tím, jak se představa vývoje života z jednoduchých buněčných struktur zdá
stále méně přesvědčivá, je potřeba hledat alternativní vysvětlení. Věda se
silně spoléhá na princip příčiny a následku. Aby bylo možné vysvětlit
rozmanitost života na Zemi, je třeba najít vhodnou příčinu. Mnozí vědci
začínají vážně uvažovat o možnosti, že za naším vesmírem stojí nějaký
inteligentní projekt. Křesťané již po staletí tvrdí, že tím, kdo stvořil vesmír
a udržuje jeho existenci, je Bůh Bible.
Duncan Moore
|
