|
|
Příběhy lidí, kteří Ježíše poznali osobně
|
Markéta Dvořáková
|
 Když jsem si poprvé dala drogy - vlastně nejdřív trávu - tak to byla
sranda, protože jsme byli parta a bylo to strašně fajn. Když jsme se
zhulili, bylo to strašně skvělé a jako by to podpořilo náladu v té
partě. Pak jsem s jedním kamarádem kouřila denně - pořád jsme si
kupovali hašiš. Když jsem přešla na tvrdé, poprvé jsem to chtěla spíš
jenom zkusit, protože jsem si chtěla udělat vlastní názor. Byla jsem
tak trošku rebel. Společnost mi nevyhovovala, takže jsem společnosti
nevěřila a řekla si: „No, tak to kecají určitě i o drogách, vyzkouším
si to a uvidíme. Udělám si názor a bude to fajn." Jenomže ta droga
člověku změní vědomí, takže změnila i moje vědomí. Najednou jsem se
cítila úplně skvěle. Měla jsem perfektní pocity a všechno bylo úžasný a
všechny moje problémy zmizely a já jsem si připadala úplně jak hvězda.
Všichni mě měli strašně rádi, já jsem měla ráda všechny, takže
samozřejmě jsem ty drogy chtěla brát. Hned jak jsem si vzala poprvé,
jsem si řekla: „Tohle chci, protože po tom jsem toužila celý život.
Nemít problémy, cítit se dobře, být milovaná a milovat." Prostě jsem v
životě zkoušela všechno. Vlastně jsem začala ještě s bulimií. Užívala
jsem různé léky na hubnutí, na kterých jsem byla samozřejmě závislá a
které mi ničily zdraví. Začala jsem i s kouřením, prostě se vším
možným, hlavně abych nějak přežila. A tím, že jsem se dostala do drog,
jsem se dostala na samé dno a nevěděla jsem, jak z toho ven. Věděla
jsem, že nejsem schopná žít jinak, že nejsem schopná se změnit, že
nejsem schopná žít bez drog. Sice jsem rok a půl abstinovala, ale
věděla jsem, že ty drogy chci znovu. Chtěla jsem se dobře cítit aspoň
pět minut, možná to byla ke konci už jen chvilička, ale bylo to lepší
než nic. Byla jsem přesvědčená, že celý život už to jenom profetuju,
dokud neumřu a nebude klid. Boha bych vůbec nepoznala, nebýt kamaráda,
který byl také na drogách, a najednou byl v pořádku. Žil nový život a
bylo to na něm vidět. Tak jsem se o to začala zajímat, nejdřív s cílem,
že mu to křesťanství vyvrátím z hlavy, a potom proto, že mi došlo, že
je to vlastně pravda. Řekla jsem si: „Tak já to risknu taky, nemám co
ztratit. Buď na tom budu dál tak, jak jsem, anebo prostě budu žít jinak
- tak jako on." Moje víra by ale nemohla stát na tom, že nějaký kluk
žije jinak; musela jsem to poznat ve svém vlastním životě. Začala jsem
se modlit, aby mi Bůh ukázal, jestli je. (Modlila jsem se tajně, aby to
nikdo nevěděl, protože jsem měla strach z církve. Bála jsem se, že mě
čapne nějaká sekta a už se odtamtud nedostanu. Církev jsem nenáviděla.
Viděla jsem za tím odpustky, křížové války a tak.) Čtrnáct dní se nic
nedělo. A pak jsem se setkala s Bohem a prostě jsem věděla, že je a že
mě miluje. Nikdo mě nemiluje tak jako On, a já nikoho nemiluji tak jako
Jeho. Nikdo pro mě neudělal to co On. Zemřel místo mne, protože tam na
tom kříži jsem měla viset já. Udělal to, abych mohla být s Ním, tak
jsem pro Něho drahá. Nejsem dokonalá, ale Jemu to nevadí. Lidé se mě
snaží změnit, snaží se mi ukazovat, že jsem špatná, když udělám chybu,
ale Ježíš ne. On to ví, ale prostě mě miluje. To je pro mne důležité,
protože bych s Ním nebyla, kdyby mi jenom něco nařizoval - tohle dělej
a tohle nedělej. To mi dělali v životě všichni a bylo jim jedno, že na
to třeba nemám, že to nedokážu, že se nedokážu změnit. Kdežto Ježíš mě
miluje takovou, jaká jsem, a snaží se mi pomoct změnit, takže to, že
neberu drogy, je Jeho práce, protože já bych to sama nedokázala. Díky
němu nejsem narkomanka a nepotřebuji drogy pro svůj život, což jsem si
neuměla nikdy ani představit. Za druhé jsem vysvobozená i z kouření,
protože dřív jsem kouřila dvacet až šedesát denně, a teď prostě nemám
chuť. Za další nemám bulimii. Možná mám nadváhu, ale jsem schopná s tím
žít. Dřív bych prostě spáchala sebevraždu, protože bych takhle nebyla
schopná být. Změnily se i moje vztahy s lidmi. Já jsem absolutně nebyla
schopná s lidmi mluvit o těžkých věcech. Když mi někdo ublížil, tak
jsem z té společnosti utekla a už jsem se do ní v životě nevrátila.
Pořád jsem měnila kamarády a kamarádky, nemluvě o partnerech, protože v
partnerství máte také různé problémy, a radši jsem z toho vždycky
utekla. Teď jsem schopná ty věci řešit a mluvit o nich, i když to bolí.
Další věc: vím o spoustě věcí, které umím, a to bych také neobjevila
bez Ježíše, protože jsem pořád viděla na sobě jen ty negativní věci, a
hlavně jsem si myslela, že jsem úplně k ničemu. A Ježíš je schopen mě
použít takovou, jaká jsem, a ty dobré věci ze mne vytáhnout.
|
|
|
