Když mu bylo dvanáct, jeho tatínek zemřel, ale maminka dál usilovala o to, aby Bůh zůstal v jejich rodině na prvním místě. Rozvíjení osobního vztahu s Ježíšem dalo Stoudemirovi něco, o co se během budování své sportovní kariéry mohl vždy opírat.
„S basketbalem jsem začal až ve čtrnácti. Když jsem později na konci své první sezóny v týmu Phoenix Suns získal ocenění ,Rookie of the Year’ pro nejlepšího nováčka, uvědomoval jsem si, že to nebyla jen moje zásluha. Ve všem, co dělám, jsem závislý na Bohu a to platí i o basketbalu. Ježíši vděčím nejen za svůj talent. On mě také vede, a dává mému životu smysl a naději. V životě nejde jenom o to, kolik dám košů nebo jak letos dopadneme v NBA; upřímně řečeno, nevím, kde bych skončil, kdyby Bůh nevedl můj život.
Vyrůstal jsem v křesťanské rodině a vím, že mě to hodně ovlivnilo. Možná to u vás tak nebylo, ale neznamená to, že nemůžete začít žít s Ježíšem také. Pokud hledáte někoho, na koho se můžete spolehnout, někoho, kdo vám dodá odvahu v těžkostech a kdo vás povede, když to budete potřebovat, chtěl bych vás pozvat k setkání s Ježíšem.“
|
