Z natáčení

Vysoko na kopci nad místem zvaným Tabgha v Galilei zvedá muž v bílých šatech po kolena dva nevelké koše. V jednom je pět chlebů. Ve druhém dvě ryby. Neměnné přesýpací hodiny času byly zničehonic obráceny a písek se sype o dva tisíce let zpátky.

V novodobém státě Izrael se shromáždila malá armáda lidí, aby vyprávěli ten největší příběh, jaký kdy svět slyšel. Jejich cíl? Vytvořit filmové podání příběhu Ježíše Krista. Devět let úsilí tisíců lidí přineslo na plátna a obrazovky první naprosto autentické zpracování příběhu Ježíše Krista. A tak teď shakespearovský herec Brian Deacon stojí na vrchu Tabgha a znovu dává ožít zázraku rozmnožení chlebů a ryb.
Film JEŽÍŠ, natočený společností Inspirational Films podle Lukášova evangelia, byl poprvé uveden společností Warner Brothers v roce 1979 a jeho producentem byl John Heyman, zkušený filmový tvůrce, který se podílel na výrobě více než 30 filmů. Ve svých předchozích projektech pracoval Heyman s mnoha proslulými hvězdami: Noelem Cowardem, Elizabeth Taylorovou, Richardem Burtonem, Robertem Mitchumem, Miou Farrowovou a Julií Christieovou. Rozhodl však, že ve filmu JEŽÍŠ žádné hvězdy hrát nebudou.

Až na jedinou výjimku - britského herce Briana Deacona - jsou všichni ostatní herci Izraelci a mimo Izrael zcela neznámí.
Lukášovo evangelium si Heyman za základ filmu vybral proto, že odborníci a náboženští poradci, kteří pracovali na scénáři, je považují za nejúplněji vyprávění o Ježíšově životě, které lze v Bibli najít. Popisuje největší počet událostí z jeho života - možná proto, že bylo původně určeno velice širokému okruhu čtenářů. Postava Krista v podání filmu JEŽÍŠ je mnohem méně mystická než v kterémkoli dřívějším filmovém zpracování. Vyznačuje se přístupností, což je portrét, který ve svém vyprávění o životě a službě Ježíše namaloval i Lukáš.

Ke čtyřiceti pěti představitelům hlavních postav a tisícům komparsistů se na sedm měsíců, které trvalo natáčení, připojil rozsáhlý technický štáb. Každá scéna byla pečlivě natáčena přesně na místech, kde se před dvěma tisíci lety daný příběh odehrál. Přípravě filmu bylo věnováno přes devět let výzkumu a keramika, oděvy a dali předměty denní potřeby doby prvního století byly vyrobeny ve specializovaných dílnách, aby dodaly filmu na autentičnosti. Jak natáčení pokračovalo, projížděla Svatou zemí mobilní zoologická zahrada koz, ovcí, velbloudů a oslů.
V mnoha vesnicích a městech byly odstraněny všechny viditelné kabely a dráty, aby místo získalo stejný vzhled jako v době, kdy po prašných vesnických ulicích procházel Kristus. Znamenalo to také sundat televizní antény ze střech domů a povalit množství telegrafních sloupů. Každý, kdo se na natáčení filmu podílel, si musel přečíst dva dokumenty: 132 stránkový scénář (studijní dokument, který byl delší než vlastní scénář) a samozřejmě i Lukášovo evangelium.
"Byl to právě onen vášnivý důraz na detaily, který umožnil, aby film JEŽÍŠ ztvárnil ten největší příběh, který kdy byl vyprávěn, a aby to poprvé v dějinách udělal správně," řekl Heyman.

BRIAN DEACON - hlavní úloha ve filmu JEŽÍŠ
Jedna z nejvýznamnějších rolí v dějinách filmu - role Ježíše Krista ve filmu JEŽÍŠ - byla svěřena poměrně neznámému herci, třicetiletému Britovi Brianu Deaconovi. Deacon, člen prestižní londýnské Nové Shakespearovy společnosti, byl pro titulní roli vybrán na základě konkurzu, jehož se zúčastnily tisíce herců a z nich 260 prošlo kamerovými zkouškami. Producent John Heyman původně plánoval, že všichni herci ve filmu budou Izraelci, ale říká, že nemohl najít herce s onou správnou kombinací vlastností pro roli Ježíše.

"Nakonec jsme zvolili Briana, protože tak prostě a přirozeně ztvárnil obraz Člověka, který nám Lukáš ve svém evangeliu zanechal," vysvětluje Heyman.

Deacon je druhým synem mechanika a zdravotní sestry z Oxfordshire v Anglii. Profesionálním hercem se stal téměř náhodou, když ho jeho dívka vybídla, aby zkusil složit přijímací zkoušky na jednu londýnskou hereckou školu. V té době mu bylo sedmnáct a živil se mytím oken. U zkoušek uspěl a byl přijat na prestižní Webber Douglas Academy of Dramatic Arts v Londýně. Později hrál klasické role po celém světě, jako člen Nové Shakespearovy společnosti a souboru Bristol Old Vic Company. Objevil se také vedle Glendy Jacksonové ve filmu Triple Echo, což byla jen jedna z jeho mnoha filmových rolí.

Když se připravoval na roli Ježíše, přečetl, jak sám říká, Lukášovo evangelium více než 20 krát v různých překladech a pak se učil zpaměti celé pasáže. Jeho zobrazení Ježíše Krista se setkalo s pozitivní reakcí jak u světských kritiků, tak teologů. Deacon vzpomíná, že ho titulní role ve filmu JEŽÍŠ téměř stála život. Během natáčení jel s producentem Johnem Heymanem autem z Jeruzaléma do Jericha. Jeli za autobusem plným místních obyvatel. Nakonec autobus předjeli. Když byli asi kilometr a půl před ním, autobus explodoval. Zodpovědné orgány říkaly, že bomba, která výbuch způsobila, musela být k autobusu upevněna ručně z okolojedoucího automobilu.

"Zahynulo mnoho lidí a další byli zraněni. Kdybychom autobus nepředjeli, určitě by nás exploze zachytila, anebo bychom do autobusu narazili," vzpomíná Deacon. Zřejmě žádný jiný herec v žádném jiném filmu se v jedné roli nepředstavil většímu počtu diváků a ve větším počtu zemí, než Deacon. Když byl film JEŽÍŠ dokončen, vrátil se Deacon do Anglie a pokračuje v kariéře divadelního herce na scénách v Londýně a okolí.

Pro film JEŽÍŠ musel najít pět tisíc tváří starých dva tisíce let
Zeev Ziegler je člověk, který na sebe vzal jeden z nejtěžších úkolů v historii kinematografie: najít pět tisíc tváří starých dva tisíce let. Byla to celá armáda komparzistů, kteří byli potřeba, aby film JEŽÍŠ mohl poprvé v dějinách zcela autentickým způsobem zobrazit život Ježíše Krista. Hledání těchto komparzistů ve vesnicích a osadách celého Izraele si vyžádalo více než tři měsíce času a tisíce najetých a prošlých kilometrů.

Najít pět tisíc lidí jako komparz není obvykle problém," říká Ziegler, který měl na starosti komparz."Mohl jsem je oslovit na ulicích Tel-Avivu, kde žiji. Ale Tel-Aviv je moderní město a jeho obyvatelé mají moderní tváře. Tento film si kladl za cíl naprostou věrnost, a tak jsem musel najít lidi se stejným typem tváří, jaké mohl vídat Ježíš, když byl na zemi." Proto Ziegler procházel izraelským venkovem a hledal osadníky, kteří pocházeli z Maroka nebo Jemenu.

"Našel jsem tváře, které jsem hledal, lidi, jejichž vzhled se za celá staletí prakticky nezměnil," řekl Ziegler. "A pak přišly problémy. Tito lidé jsou podle moderních měřítek velice primitivní. Mnozí byli staří, a proto nepracovali, a spousta mladých nemohla najít práci. Nejsou zvyklí na organizovanou práci a je těžké jim vysvětlit, že musejí být připraveni pracovat od půl šesté ráno."